Dvě půvabné dominanty malebného Podkrkonoší jsou hlavním cílem následujícího putování, dlouhého asi 38 km. Na trase je několik možností k ubytování i příjemnému občerstvení.
Výchozím místem výletu jsou Lázně Bělohrad, spojené se jménem Karla Václava Raise. Jeho památník je v budově bývalé zámecké oranžérie. Barokní zámek není veřejnosti přístupný.
Z města vyrazíme po cyklotrase č. 4135, která zprvu sleduje poměrně frekventovanou silnici č. 284. Po ní vcelku pohodlně dojedeme do Bělé u Pecky, pak údolím a na náměstí v Pecce (cyklotrasa č. 4096). Městečko je příjemným letoviskem, lavičky na náměstí nás jistě zlákají ke krátkemu posezení. Je zde i možnost ubytování. Stojí tu barokní kostel sv. Bartoloměje, na různých místech se dochovala nádherná roubená stavení. Hlavní dominantou je zřícenina původně gotického hradu a pozdějšího renesančního zámku.
Z Pecky vyrazíme přes Staňkov směrem na Vidonice s dominantou barokního kostela sv. Jana Křtitele. Právě řada církevních staveb dotváří půvabnou, mírně zvlněnou podkrkonošskou krajinu, v níž se střídají malé plochy políček s lesy a pastvinami.
To platí až do Horní Brusnice, kde zatočíme vpravo a stoupáme ke Zvičině (671 m), nejvyššímu vrchu v oblasti. Cyklotrasa č. 4086, kterou sledujeme, stoupá do vsi a vlastní vrchol mine - ale určitě vyšlapeme po silničce až vzhůru. Z vrcholu se otevírají nádherné výhledy, stojí tu barokní kostel sv. Václava a hlavně Raisova turistická chata.
Z vrcholu Zvičiny se vracíme na vyznačenou cyklotrasu, sjíždíme do Zadní Zvičiny a pokračujeme do Třebihoště. Z rozcestí ve vsi jedeme vpravo a přes Miletínské lážně dorazíme do Miletína. Stojí tu gotický kostel Zvěstování Panny Marie, nepřístupný barokní zámek, kousek od náměstí (je tu dobrá cukrárna!) pak rodný domek K.J.Erbena.
K návratu do výchozího místa cesty volíme cyklotrasu č. 4137 a za Miletínskou bažantnicí č. 4134. Podíváme se ke gotickému kostelu v Červené Třemešné (k památce se váže Erbenova báseň Poklad) a pak lesem zamíříme k Myšičkám. U původně románského kostela sv. Petra a Pavla je zajímavý i hřbitov, kde se odehrává děj Erbenovy balady Svatební košile. Od kostela sjíždíme do lázeňské části cílového města, v nedalekém rybníku Pardoubku se můžeme vykoupat, pak už nás vítá centrum Lázní Bělohrad.Na kole na
www.raisovachata.cz

Krkonošský národní park (KRNAP) se rozprostírá v severovýchodní části Čech při hranici s Polskem. Z administrativního hlediska leží jeho větší část na území okresů Trutnov (70 %) a Semily (30 %). Území o rozloze 548 km2 (včetně ochranného pásma) a velmi přibližně ve tvaru kosodélníku o stranách 40 a 18 km je orientováno ve směru od severozápadu k jihovýchodu.
Většina území národního parku spadá do geomorfologického celku Krkonoše (podcelky Krkonošské hřbety, Krkonošské rozsochy a Vrchlabská vrchovina), část ochranného pásma patří již do celku Krkonošské podhůří (s podcelky Železnobrodská vrchovina a Podkrkonošská pahorkatina). Oba horopisné celky náleží do Krkonošsko-jesenické (Sudetské) soustavy v rámci České vysočiny.
Vymezení vlastního národního parku a jednotlivých ochranných zón je zřetelné z přiložené mapy. Krkonoše patří k hercynským pohořím vyvrásněným v prvohorách, před zhruba 600 milióny lety. Výrazně překračují horní (alpinskou) hranici lesa, která se zde pohybuje okolo 1250 m n. m. [Krkonošské vrcholy - ostrov severské přírody ve stř. Evropě.] Vysokohorské rysy přírody krkonošských hřbetů a hřebenů podtrhuje a formuje drsné klima s velmi chladnými severními a severozápadními větry, nízkými teplotami vzduchu a vysokými úhrny atmosférických srážek.Během postupujícího zalednění byla severská tundra několikrát zatlačena směrem k jihu a zároveň horská tundrová společenstva sestoupila do nižších poloh. Obě chladnomilmá seskupení se na některých místech potkávala a po oteplení se zachovala vysoko v horách či na jiných vhodných místech (např. rašeliništích), nebo ustoupila s tajícím ledovcem k severu. Tím lze vysvětlit poměrně vysoký podíl severských druhů organismů, resp. glaciálních reliktů v krkonošských rostlinných i živočišných společenstvech.
Od ústupu posledního zalednění v Evropě uplynulo okolo 10 000 let a stejně dlouho byly některé organismy izolovány na krkonošských hřbetech. I za tuto relativně krátkou dobu se v některých, zejména rostlinných skupinách, vyvinuly poddruhy a druhy, které jsou krkonošskými endemity.
Zcela mimořádná přírodovědecká hodnota Krkonoš zjevně souvisí s jejich zeměpisnou polohou. Jsou křižovatkou, přes kterou se převalují vzduchové masy od Atlantiku i z Arktidy, přes kterou se stěhovaly a stále stěhují rostlinné a živočišné druhy ponejvíce ve směru poledníků.
Krkonošský národní park

Brána do Českého ráje - jsou nejznámějším skalním městem v kvádrových pískovcích České tabule. Jako typický příklad pískovcovitého skalního města byly prohlášeny za státní přírodní rezervaci již v roce 1933. Snaha ochránců přírody byla završena v roce 2002 připojením přírodní rezervace Prachovské skály k Chráněné krajinné oblasti Český ráj.
Kromě přírodních pozoruhodností mají i bohaté památky prehistorické a historické, např. vykopávky, nálezy žárových a kostrových hrobů, zbytky valů původního opevnění, mohyly apod.
Malý prohlídkový okruh prochází úzkou, jen 35 cm širokou skalní štěrbinou, odtud vystoupíme na dvě nejznámější vyhlídky, zpět se vrátíme Císařskou Chodbou mezi mohutnými skalními bloky. Prohlídka tohoto okruhu může trvat asi 3/4 hodiny.
Velký prohlídkový okruh prochází přes sedm vyhlídek, návštěvník zde stoupá mnohokrát po schodištích, vytesaných do skály, protáhne se úzkými štěrbinami mezi obrovskými balvany. Okruh je 3,5 km dlouhý a jeho prohlídka může trvat až 2,5 hod.
Prachovské skály